Historie sboru

Historie boje člověka proti požárům je tak stará jako lidstvo samo. Prapůvodní ochranou před ohněm byl útěk. Když potom poznal, že u vody, vodních ploch ničivá moc ohně končí, získal prvé cenné poznatky, jak proti ohni bojovat. Rozsáhlé požáry obcí a měst nutili lidi více přemýšlet o obraně proti ohni, za záchranu svých majetků a často i životů. Proto, aby zabránili vzniku ohně, a když už vznikl, aby se do jeho hašení vznesl řád. V průběhu 16. století, kdy se rozrůstaly města a vesnice, se objevili první požární směrnice.

Pozornost je v té době zaměřena na pravidelnou kontrolu komínu, kterou měli na starosti purkmistři, rychtáři, nebo starší radní, dále se zakazovalo chodit s otevřeným ohněm v noci do komor, maštalí, stodol a chlévu. Zakazovalo se vypalování lesů, sušení konopí a lnu u kamen, sypat žhavý popel před dveře apod. Při vzniku ohně měli všichni občané přispěchat s čeledí k ohni, každý si měl vzít ze svého domu potřebné náčiní, jako háky, vědra atd. Kdo tak neučinil, ten měl být potrestán. Za řemeslnou výrobou dochází též ke zdokonalení hasebního nářadí.

Dřevěné stříkačky jsou nahrazovány stříkačkami kovovými, které mají větší výkon. Významným zlepšením byl vynález hadic, které umožnily dopravu vody k požáru bez zdlouhavého podávání vody džbery. Za vlády Marie Terezie byl vypracován řád k hašení ohně pro města, který byl uveden v platnost 21. srpna 1751. Pro venkov začal platit v roce 1755. V pozdější době si města a obce podle císařských patentů zpracovala vlastní požární řády, v nichž jsou přesně rozděleny povinnosti starosty nebo jeho zástupce, dále u majitelů domu, konírny, v jejichž domech byly tehdy k obecné potřebě uloženy stříkačky. Dále jsou zde stanoveny povinnosti všech řemesel, kde:

1. Řezníci, tkalci a ševci se svými tovaryši, měli za povinnost dopravit k ohni požární žebříky.
2. Mydláři, koželuhové, truhláři měli za povinnost dopravit vodu ve džberech do stříkaček.
3. Skláři, perníkáři, provazníci byli určeni k obsluze malých stříkaček.
4. Krejčí, podkováři, sedláři, hrnčíři a pivovarníci byli určeni k obsluze stříkaček.
5. Lékaři byli povinni poskytnout ihned potřebnou pomoc poraněným při požáru.
6. Kupcům bylo dáno za úkol se postarat o zachráněné děti, starat se o zachráněný majetek.

Organizovat hasičstvo v království českém za příčinou vycvičení a jednotného vedení navrhl J. Vysocký v roce 1869. První český sbor byl založen v Praze v roce 1853. Byl to však sbor placený a čítal 28 mužů. Hasičský sbor v Malém Březně patří mezi nejstarší sbory v okrese. Byl založen v roce 1883 tj. rok před založením okresního svazu. Obecní zastupitelstvo a občané podporovali sbor ve všech směrech a tím přispívali k jeho dalšímu rozvoji. Při založení sboru 4. června 1883 se přihlásilo ke spolupráci 31 mužů. Obec měla z počátku k dispozici jen ruční stříkačku, kterou koupila v říjnu 1819 od pražského zvonaře Karla Büttmana za 820 zlatých. V roce 1820 vystavěla obec zbrojnici.

V roce 1888 byla již zbrojnice modernější. V roce 1890 byla zakoupena nová tlaková stříkačka od firmy Czermak z Teplic, která byla v roce 1901 nahrazena stříkačkou moderní. Po druhé světové válce začal pracovat hasičský dobrovolný sbor v počtu 20 hasičů. Hasiči v Malém Březně sídlili na radnici. Teprve později přesídlili do budovy, kde dnes bydlí rodina Mikšovských. Od roku 1956 až do roku 1965 se sbor nacházel v nesnázích. Měl špatnou techniku a vybavení. V roce 1965 se začalo s výstavbou nové zbrojnice ze staré stodoly. Přestavba trvala dva roky a hasiči byli na rozpadnutí.

V roce 1969 se opět dalo dohromady pár zapálených členů a sbor začal opět žít a žije, dodržuje tradici. Po válce obnovovalo činnost dvacet členů. Josef Nepomucký, Ladislav Bulfínek, František Kos, pan Votava, paní Jelínková, Karel Lípa, paní Štočková, Václav Pejřil, Jiří Sedlák, velitel pan Štoček, zástupce velitele pan Jelínek, hospodář pan Novotný, trubač Bohumil Landa, dále Jelínek, pan Matějka, pan Havelka. Jediným žijícím členem je pouze pan Jiří Sedlák z Velké Března. Po roce 1970 začalo SDH opět žít a na tom mají největší zásluhu tito členové: Předseda – Michal Hricko, později pan Jarodušek, velitel – pan Wiener, pokladní – pan Čižmár, řidič – pan Mikšovský, strojník – pan Čižmár ml. dále pan Sirotek, pan Kališ, pan Anděl, pan Dolejš, V. Nosek, Vl. Nosek, J. Zelený a další. V okrese byli hasiči z Malého Března vždy hodnoceni velmi dobře, dobrou práci odvedli s dětmi a dnes jsou to nový nástupci staré gardy. Zde je vidět, že práce s mládeží se vyplatí, protože nová generace hasičů v Malém Březně je na velmi dobré úrovni, mají též kvalitní techniku, o které se nám starým ani nezdálo. Proto věříme, že další generace bude dobře reprezentovat naší obec Malé Březno.